EXPOSEDBUNNY.org

přemýšlím, co tady s tímto místem udělám. nedokážu se rozhodnout. nechce se mi to vzdát, ale zároveň se mi nechce ani psát. mluvit do zdi je poslední dobou efektivnější, než komunikace s textovým editorem. a to se ani nechci zmiňovat o tom, že pořád nemám vhodný materiál k publikování. můj život je nyní až moc jednoduchý. minimum starostí, maximum svobody.

tak. přijímačky už jsou všechny za mnou. některé byly v pohodě, některé ani moc ne. výsledky z velké části neznám. a i kdyby ano, stejně bych je neprozradila. včera jsem musela povinně do města kvůli pár maličkostem. nejen, že bylo příšerný vedro, ale domů jsem musela dokulhat. moje oblíbené boty (nike dunk hi) mi zařídily jeden obrovský nechutný puchýř. z ničeho nic (píše se to odděleně?). takže nemůžu chodit, léčím bradavici na prstě (čarodějnice, no), která mi zavazí a mám rozbitý ret (bez komentáře).
nějak se mi poslední dobou nahromadilo moc hudby. mám teď materiálu na několik dní. tento týden bych chtěla ještě zajít do knihovny. vypadá to, že sinuheta budu číst ještě několik měsíců let. nějak mi to nejde.
znovu mám všechno, co potřebuju. hudbu, písmenka, cardio fitness & unconditional love.
…a vyměnila jsem plurk za twitter. zase.

před pár hodinami jsem se hnusně pohádala. kvůli přijímačkám. znovu jsem si vyslechla monolog o mé budoucnosti. ať prý přemýšlím nad tím, co budu dělat, pokud mě letos nikam nepřijmou. prý tak jako minulý rok. problém je v tom, že mě minule vzali. nechápu, proč se někteří, kteří všechno vidí zastřeně, pořád musí štvát do toho, do čeho jim nic není.
musela jsem se z toho vypsat. celá ta hádka byla naprosto k ničemu, protože jsem před pár minutami zjistila, že moje letošní první přijímačky byly úspěšné. kdyby nic jiného náhodou nevyšlo, jsem za vodou. mám hned lepší pocit, než ráno, když jsem odcházela vstříc dalšímu testu. ještě den a půl a mám klid. zajímá mě ještě poslední percentil. lidí bylo málo, takže by mi to mohlo hodit pěkný výsledek.
tohle léto si definitivně budu moci užít. minulý rok mi poklidné léto skončilo v půlce července a ke konci června jsem už byla pod velkým tlakem.
nebudete mě asi chápat, ale já se zpátky do školy těším. jsem vyprahlá. potřebuju zase ten stereotyp, stres a všechno ostatní.

připadá mi, že poslední dobou toho mám hrozně moc na práci. první přijímačky už jsou za mnou. scia už si můžu taky odškrtnout. masáže mi skončily. učení prokládám filmy. musím uznat, že po roce se těžko vrací k učebnicím, ale naštěstí mě to baví. vůbec nelituju, že jsem si dala rok pauzu. nedala bych to, kdybych se hned vrátila do školy. čtyři měsíce je pro mě moc krátká pauza.
příští týden mám narvaný přijímačkama, ale docela se těším. sice budu muset vstávat nechutně brzo (3:30 fuj), ale aspoň na chvíli odtud vypadnu. a těším se na michelle ve středu :)
minulý týden mě napadlo, že bych se mohla mrknout, jaký témata měli letošní maturanti gymplu na písemnou (brzo, já vím). po pěti minutách jsem zkonstatovala, že bych to nedala. i když…já jsem vlastně málem neodmaturovala minule, takže whatever.
pár dní je chladno a mě už se stýská po teplu. venku se mi líp učí, doma je moc rušivých elementů. dvacet stupňů a budu happy.
došly mi volební lístky. prolistovala jsem a…hodila do koše. klidně mi nadávejte, nezájem.
peace.

ještě jsem s tím nesekla. problém je, že mi trvá delší dobu než něco vymyslím.

• opravdu hlasitá hudba v 6:12 ráno.
• dvě a půl hodiny strávené u kadeřnice.
• sedět (skoro) v centru města na lavičce a sledovat dění okolo. mám na mysli provoz, ne lidi.
• bílý čaj.
• lonely nights.

dnešní den byl nejen jedním z těch naprosto neproduktivních, ale ke všemu jsem dopoledne a větší část odpoledne protrpěla. musela jsem být extrémně zlá, jinak nevím čím jsem si takové potrestání zasloužila. neodvážila jsem se vytáhnout paty z domu, nerada bych omdlívala někde na ulici. navíc je dnes opravdu vedro. dokonce i já jsem radši zalezlá. netěším se na třicítky.
jsem naštvaná na poštu. asi mi zase někde ztratili balík. zrovna, když se nemůžu dočkat, až to dojde a vyhlížím pošťačky každý den. dvakrát.
mám rozečtenou další knihu. egyťan sinuhet, třetí pokus. už dvakrát jsem se nemohla přenést přes pár prvních kapitol. tentokrát to snad dotáhnu do konce. musím se nějak zabavit mezi učením na přijímačky. ano, já se tentokrát opravdu učím. a budu se smát, až budu psát odvolání.
za dva týdny se bude konat sraz ze základky po pěti letech. v mém případě to je už sedm let. divím se, že mi to vůbec oznámili. stále si ale nejsem jistá, jestli se ukážu.
světe div se, maxine dnes nepsala abstraktně.
xox.